S cieľom uľahčiť užívateľom používať naše webové stránky využívame cookies. Používaním našich stránok súhlasíte s ukladaním súborov cookie na vašom počítači / zariadení. Nastavenia cookies môžete zmeniť v nastavení vášho prehliadača.

» Dr. Ingrid FONK Internistka
Dr. Ingrid FONK Internistka

MUDr. Ingrid Fonk

 

Střevní parazitóza v humánní medicíně

 

Základy – Klinické základy – Diagnostika – Terapie

 

Předmluva

 

Moje kniha „Střevní parazitóza – centrální porucha imunity – zapomenutý obraz nemoci“ je již tři roky rozebrána. Tato kniha vydaná v roce 1992 v podstatě splnila svůj úkol tím, že upozornila na tématiku, která se v prošlých desetiletích z obrazu světové humánní medicíny jaksi vytratila, či upadla v zapomění. Tím se vlastně stala jakýmsi průkopníkem.

Mezitím se téma střevní parazitóza dostává stále více na světlo a to nejen v odborných časopisech, ale i v ostatních médiích. Lékařská praxe, která by měla na tyto podněty reagovat, zůstává však i nadále beze změny přesto, že se zvětšující se globalizací se rozšiřuje i působnost parazitů. Jsou to nejen osudy pacientů, kterých stále přibývá, ale i zvyšující se zájem lékařů a terapeutů o tuto tématiku, která mne podnítila napsat novou dvousvazkovou knihu o střevní parazitoze.

Problém se nijak nezměnil a tak i nadále zůstávají střevní parazité pro laboratoře NEZJISTITELNOU VELIČINOU. Proti virům a bakteriím si organizmus zpravidla dokáže vytvořit imunologickou ochranu, proti střevním parazitům NIKOLI. Tento imunologický obranný mechanizmus nebyl, s výhodou pro další existenci parazitů a bohužel pro utrpení postižených pacientů a zvířat, od přírody jaksi plánován.

Bez spolehlivé laboratorní diagnózy však, podle moderních kriterií, není možné naordinovat žádnou terapii. Se zřetelem na střevní parazitózu je proto absolutně nezbytné se od těchto kriterií oprostit – přinejmenším do té doby, než bude k dispozici spolehlivá diagnostická metoda pro jejich zjišťování. Je tudíž úkolem této knihy upozornit lékařskou veřejnost na střevní parazitózu jako na komplex nemocí.

Od počátku věků používají střevní parazité vlastní strategii pro přežití až s oportunistickou přizpůsobivostí nejen ve zvířecím, ale i v lidském organismu. Jejich parazitizmus in vivo (v organizmu) je sice nezměněn ale jen málo rozšifrován (či rozpoznán). Existují parazité, kteří se rozmnožují výhradně v lidském organismu a jejichž existence je mimo člověka jako hostitele nemožná. K těm patří např. Askaridy (škrkavky), měchovci, tasemnice, filarie a původci bilharziozy a malárie. Díky jejich rafinované strategii pro přežití a přizpůsobivosti na prostředí a organizmus hostitele jsou i dnes sotva porazitelní

Práce na co možná nejširší vysvětlovací bázi je zde proto nezbytná. Mým cílem proto jest zpracovat přehledně toto množství dat tak, aby je bylo možno použít v praxi. – Pro koho?

 

-Pro čtenáře, který má zájem získat rychlé a věcné informace o mnohostranném obrazu nemocí zvaných „střevní parazitozy“ a jejich terapeutických možnostech bez nutnosti časově náročného studia.

-Pro moderního „Homo sapiens“, který je dnes více, než kdykoli předtím vystaven nebezpečí rozmanitých druhům nákazy aniž by o tom cokoli věděl či tušil.

-Pro podporu terapeutů, kteří se již mohou spolehnout na svůj klinický pohled a zkušenost a jednat i v případě, že je laboratorní vyšetření bez nálezu.

-Pro studenty medicíny na jejich cestě za hledáním spojitostí mezi teorií a praxí

-Pro lékaře, v jejichž repertoáru se střevní parazitoza zpravidla neobjevuje, pro moderní, hygienou posedlou, hightech a pharma-orientovanou generaci, pro kterou je střevní parazitóza nesmyslem a tudíž žádné téma k diskuzi.

- Toto pojetí by mělo zcela pragmaticky přispět i k nápravě a zlepšení našich moderních sanitárních zařízení, které by mělo umožňovat kontrolu stolice pacientem, což bývalo dříve zcela běžné.(míněn tvar klozetových mís atd.)

 

-Pro vývoj zlepšených, více vypovídajících ale především financovatelných průkazních metod pro rutinní laboratoře.

 

Aby bylo možno toto obsáhlé téma střevních parazitóz řádně zpracovat, je rozděleno do dvou svazků:

Svazek 1: Střevní parazitóza v humánní medicíně,

Základy, Klinická praxe, Diagnostika, Terapie.

      • Díl I: Praktické zkušenosti:

Data, a aspekty z mé praxe, jakož i krátký úvod do parazitologie.

 

      • Díl II. Systematický popis:

Lexikon pro denní praxi

 

Zde najdete informace z okruhu antiparazitálních prostředků a jejich cen v lékárnách až po asociaci střevo – zuby:

Z obsáhlé oblasti parazitóz, se omezuje svazek 1 a 2 záměrně jen na střevní parazity. Tato kniha si nedělá ambice vystupovat coby konkurent jiným parazitologickým učebnicím. Měla by zprostředkovat rychlý vstup do základnů parazitální problematiky

a pomoci tématu porozumět.

 

.Dr. Ingrid Fonk

Internistka

Tutzing, srpen 2002

 

 

 

 

 

Část I – Zkušenosti z praxe

 

  1. Základy parazitologie

 

  • I.1. Filosofie a epidemiologie

  • Střevní parazité se z hlediska patogenních střevních bakterií dají rozdělit do dvou skupin: helmintů (červů) a protozoí (prvoků). V úvodu do tématiky se omezím na ty nejznámější zástupce: askaridy (škrkavky –hlísty) a taenie (tasemnice) jakož i lamblie a améby.

 

  • I.1.1. Útrobní červi (Helminti) (7, 11,17,33,34,38,67,68,69,80,104a,107)

 

  •  

  • I.1.1.1. Askaris lumbricoides (škrkavka lidská)

  • Na prvním místě stojí Ascaris lumbricoides, parazit, který je asi světově u lidí nejrozšířenější. V tropických zemích je udávána 90% promořenost 107.

  • Samčí askaridy dosahují délky od 15 do 20 cm, samičí od 20 do 50 cm. Denně mohou naklást až 200.000 vajíček. Askaridy žijí v tenkém střevě, částečně po stovkách 33, mohou ale proniknout do dalších orgánů jako: žlučových cest a slinivky, jater, vnitřních a vnějších sluchovodů, vagíny a ženského močového měchýře 33,. Ileus verminosus (uzávěra střev –neprůchodnost) je též možná a vyskytuje se v anamnéze některých mých pacientů, aniž by byly nalezeny klinické důvody této uzávěry. Askaridy mají schopnost se pomocí proteolytických fermentů zachytit na střevní stěně tak, aby nebyly vyloučeny. To způsobuje částečně sekundární nekrózu (poškození buněk střeva). Délka jejich života je udávána od jednoho do několika roků.

  • Způsob infekce: Vyloučené vajíčko potřebuje při sestupné teplotě 10 až maximálně 50 dní, než se z nej vyvine larva schopná invaze. Přímá nákaza mezi lidmi je podle mínění parazitologů nemožná. Infekční jsou pouze larvy, které mohou v půdě přežívat léta. Ústy projdou do tenkého střeva, proniknou střevní stěnou a za pomoci lymfy a krevního řečiště se dostanou do jater, pravé strany srdce a plic. Zde opustí krevní a lymfatický systém, proniknou do alveol (plicních slípků), projdou bronchiálním systémem do krku, kde jsou spolknuty a vyrostou pak nakonec v tenkém střevě během 6 až 8 týdnů v pohlavně dospělé jedince. Během invazní fáze od ca. dvou týdnů se mohou dostavit vysoké horečky s příznaky chřipky, bronchitis, příležitostně také zápal plic jako důsledek tak zvaného Löfflerova syndromu.

  •  

  • I.1.1.2. Taenia saginata / solidum (tasemnice bezbranná/dlouhočlenná)

  • Jako Askaridy, jsou i tasemnice rozšířené ubiquiterně, tedy všude. Hovězí a prasečí tasemnice které mohou dosahovat délky 6, až 12 m žijí v tenkém střevě a sice desítky let. Tasemnice patří pravděpodobně k nejstarším lidským patogenním parazitům. Jak mohou dokázat badatelé, hráli svoji roli již před více než miliónem let u pralidí africké savany, kdy ještě nebyl hovězí dobytek a prasata. Mezihostiteli byla tehdy lovená zvěř, jako např. antilopy. (Hoberg E. P., Alkire N. L., de Queiroz A., Jones A.: Out of Africa: Origins of the Taenia tapeworm in humans, Proc. R. Soc. Lond. B. (2001) 268, 781-787).

  • Způsob infekce: Konečný hostitel člověk vyloučí denně asi 6 až 7 zralých proglotidů (článků). Ty jsou svělé barvy, délky 1 až 2 cm a šířky 0,5 až 1 cm. Obsahují asi 80.000 až 100.000 vajíček.

  • Vajíčka jsou životaschopná minimálně šest měsíců, za chladných a vlhkých podmínek až jeden rok. Seno a tráva v okolí campingových míst a odpočivadel na dálnici jsou vždy zamořena 11. V mezihostitelích skotu a prasatech se vyvíjejí z vajíček larvy (Onkosféry), které provrtají střevní stěnu a krví a lymfatickým systémem proniknou do svalů, nebo jiných orgánů, jako např. do CNS (centrálního nervového systému) a očí, kde se vyvinou do cysticerků (larev druhého stádia)

  • Obraz nemoci “ Taenioza”: Nejčastější symptomy jsou poruchy trávení, bolesti těla, ztráta hmotnosti až ke kachexii (chorobné hubnutí), svědění konečníku, náhlé pocity hladu, ztráta chuti k jídlu, zvyšující se ztráta energie. Při cysticerkoze mohou podle napadeného orgánu bolet příslušné svaly, může dojít až k ochrnutí, motorickým poruchám a ztrátě citlivosti, neurologickým výpadkům, hydrocefalu (zvýšené množství mozkomíšního moku), psychoze, či se může vyvinout epilepsie. Při napadení očí se projeví částečně i těžké poruchy vidění, exophtalmus (vystouplé oční bulvy).

  •  

  • I.1.2. Protozoa (prvoci) 17, 34, 57, 58, 67, 69, 75, 85, 104b, 105, 107

  • Giardia lamblia (Lamblia intestinalis) a Entamoeba histolitica. Obě jsou celosvětově rozšířeny a patří do rodiny bičíkovců, přičemž vývojový stupeň améb je výšší než u lamblií. Obě se rozmnožují dělením a mají schopnost kdykoliv přejít z apatogenní do patogenní, agresivní formy.

  • I.1.2.1. Giardia lamblia = Lamblia intestinalis

  • Způsob infekce a obraz nemoci: Orální příjem jen několika cyst stačí vyvolat infekci 85. V průběhu 6 až 15 dnů se vyvinou do vegetativní formy, které se rychle usídlí převážně v epitelu tenkého střeva (duodenum a jejunum). Následek toho jsou průjmy s bolestivým nucením na stolici (Tenesmus), odbarvená, kašovitá stolice, gastritida, pálení žáhy a škytavka až chroptění (Singultus). U přetrvávající virulence dochází k poruchám resorbce různého druhu: Steatrrhoe (pankreatická stolice), Celiakie 104b, 105 (lepková nesnášenlivost) a nesnášenlivost mléka, mléčných produktů a laktózy z nedostatku laktázy 104b. Pacienti trpí velkou slabostí, depresemi a konečně i silným hubnutím (kachexií). Ötzmann 75 svého času zjistil lambliázu u mnoha navrátilců z Ruska. Ze 1789 pacientů s hepatitidou nebo cirrhozou jater mělo 1200 lambliázu ve své anamnéze. Cholecystitida, cholangitida a pankreální nedostatečnost (nedostatek trypsinu a lipásy) byla rovněž popsána 105. Přetrvávající lambliáza bez gastrointestinálních symptomů může být původcem chronické URTIKARIE (kopřivky) jakož i neurodermitidy, která je BEZ Metronidazolu NELÉČITELNÁ 84. Následkem lambliázy mohou být kromě toho i polyneuritida, poruchy spaní a koncentrace. Lamblie mají schopnost ve své virulentní formě přetrvávat roky. Podle nových poznatků jsou bezsymptomoví nositelé cyst mnohem častější, než se dosud předpokládalo 104b. Pschyrembel 81 udává např. promoření až 20%.

  • Zdrojem infekce jsou vyloučené cysty, které ve vlhkém prostředí při teplotě 20°C přežívají asi tři týdny, při 8°C mohou přežít tři měsíce. Chlorováním pitné vody nejsou usmrceny. V Rusku je to velký problém. Takto onemocněli např. roku 1974 američtí turisté v Leningradu na lambliázu 104b. Protože je pitná voda v USA a Kanadě “měně nákladně” upravována než u nás (míněno v SRN), jsou také tam lamblie více rozšířeny. Nejvíce je lamblie rozšířená v Asii, Africe a Latinské Americe. Infekce způsobená pitím vody z horských potoků a řek, jakož i vody na horských a lyžařských chatách jsou rovněž popsány. Protože jsou lamblie v podstatě přenášeny fekálně orální cestou, jsou zvláště ohroženy děti, homosexuálové, obyvatelé domovů a ústavů (hromadné ubytovny, koleje atd.). V zásadě se zdá, že stoupá náchylnost k nákaze u snížené kyselosti žaludku, jakož i při konzumaci stravy s bohatým obsahem uhlovodanů 105. Infekce jsou také možné skrze syrové mléko a sýry, jakož i u příliš dlouho a špatně skladovaných potravin. Kromě lidí jsou hostitelským rezervoárem také všichni savci, domácí zvířata nevyjímaje. Jako přenášeč cyst lamblií hrají důležitou roli mouchy.

  •  

  • I.1.2.2. Améby = Entamoeba histolytica (měňavky / m. úplavičná)

  • Entamoeba histolytica patří podle Westphala a Mohra k běžným, u lidí se vyskytujícím střevním parazitům. “Oproti dřívějšímu názoru je dnes jisté, že Entamoeba histolytica žije normálně jako ostatní střevní amoeby uvnitř střev člověka”105. Rozeznáváme tři formy:

  • Magna- forma (20-30 µm) – Obraz nemoci: Tak zvaná Gewebsform (tkáňová forma -Trophozoit) je virulentní formou. Pomocí proteolytických fermentů phagocytuje erythrocyty a vede k histiolýze střevní stěny (k rozpadu stř. stěny), převážně v oblasti kolonu včetně appendixu a rectosigmoidu (tl. střevo) a sice dle následujících klinických obrazů: Amoebiasa (Amoebenruhr), “Dráždivý tračník”, Divertikulitida, Appendicitida, Enteritis regionalis, Colitis s otokem sliznice, Eroze, Nekroza až těžké COLITIS ULCEROSA . Trophozoity tvoří nejenom vředy, ale též amoebomy – tumory na zánětlivých místech granulované tkáně, které mohou být snadno zaměněny za adenokarcinom 104b. Amoebome se tvoří především v coecum (slepém střevě) a mohou být v daném případě spojeny s haemorrhagickým průjmem (krvavým průjmem). Jejich schopnost, kdykoli proniknout do lymfatické a cévní soustavy má za následek řadu sekundárních onemocnění: hepatitis, abscesy např. jater a plic. Jsou možné i abscesy mozku (u mužů 7 až 9 krát častěji než u žen) 104b. Doprovodné symptomy jsou nedostatečná výkonnost a deprese 105. Jako důkaz jaterní amoebosy je mimo jiné popsán i pravostranný syndrom rameno-paže104b. Ke tkáňovým formám patří i kožní a UROGENITÁLNÍU amoebosa. Daleko méně je známo, že améby jako invazní a depotní alergeny mohou vyvolat nejrůznější obrazy nemocí: k těm patří ALERGICKÁ DREMATÓZA, URTIKÁRIE (kopřivka), angioneurotické edemy (otoky), astma, alergická hepatopatie, recidivující POLYARTRITIDA a MYOPATIE 57. Je třeba zdůraznit, že u sekundárních onemocnění amoebosy zpravidla NEDOCHÁZÍ k průjmu.

  • Minuta-forma – Obraz nemoci: Oproti Magna –formě je Minuta – forma (10-20 µm) obvyklý střevní parazit 105, který se zdržuje uvnitř střeva a je apatogenní. Rozhodující význam má ale ta skutečnost, že se minuta-forma vlivem určitých podmínek může změnit na patogenní. Jako příčina se zde uvádí: dietní chyba, porucha střevní flóry, infekční nemoci, ale také těhotenství 104b, dále medikamenty, zvláště immunsuppressiva jako např. corticosteroidy, které mohou způsobit průjem s letálním koncem, a konečně klima s průměrnými teplotami 20-25°C a více 105, tedy s teplotami, které už léta stále častěji prožíváme i v Západní Evropě.

  • Čtyřjaderné cysty: Ne z formy Magna-, nýbrž jenom z Minuta-formy se vyvíjejí čtyřjaderné cysty, vlastní nosiči nfekce, které jsou vyloučeny stolicí. Akutní průjem nepředstavuje žádný zdroj infekce, nýbrž výhradně bezsymptomatické amoební nosiče cyst 105. Amoební nosič může denně vyloučit 30-40 milionů těchto cyst. V protikladu k Magna a Minuta formě, které během několika minut odumřou, přežívají cysty ve vlhkém prostředí v závislosti na teplotě mezi 8. a 30. dny.

  • Zdroj infekce: Amoební infekce probíhá v podstatě stejně jaku u lamblií, tedy fekál- orální cestou. Adekvátně velké riziko představuje špatná hygiena, homosexualita, jakož i zelenina a ovoce hnojené fekáliemi. V endemických oblastech je jedním z rozhodujících zdrojů pitná voda – i ta chlorovaná – jakož i kostky ledu a nápoje. Kromě toho jsou amoební cysty rozšiřovány také hmyzem a zvláště mouchami.

 

  • I.2. Pathofilosofie

 

Po uvedení převážně „fyziologických“ jakož i epidemiologických dat, následuje Patologický Komplex otázkou: Proč způsobují střevní parazité nemoci?

  •  

  • I.2.1. Ileus (střevní neprůchodnost ) uzávěr průchodů a dutin

K uzavření např. střeva, žlučovodu nebo slinivkového kanálu může dojít mechanicky již pouhou přítomností helmintů v těchto orgánech. Tumory ve střevech, které se k úlevě všech zůčastněných po nějaké době takzvaně samy „rozpustí“, zde mají svůj možný původ. Mohou se usídlit ve vnějším nebo vnitřním sluchovodu, ve vagíně, ženském močovém měchýři nebo i v jiných orgánech.

  •  

  • I.2.2. Zdroj alergotoxických reakcí

Téměř neznámým faktem je skutečnost, že střevní parazité způsobují alergotoxickou zátěž organismu nejen přítomností své a tedy cizí bílkoviny, ale především skrze fermenty a odpadní produkty své látkové výměny. Flury 33 k tomu provedl s Askaridami (A. lumbricoides a A. megalocephala) obsáhlé chemické, toxikologické a farmakologické výzkumy. Tato práce z roku 1912 se měla stát povinou četbou každého lékaře. Po této četbě by pak bylo zatěžko stanovenou diagnozu označit názvem jako „vegetativní“, „psychosomatická“, nebo „funkční“. Při anorganické analýze zjistl Flury vysoký obsah kyseliny chlor- a fosforečné. V této souvislosti se nám vybaví heslo „Fosfátové dítě“, zejména hypermotorický syndrom, který se nechá v řadě případů vyléčit odčervovací kůrou.

Organická analýza Askaridů prokázala co do obsahu asi polovinu bílkovin a zbytek purinů , tuků, lipoidů, uhlohydrátů, glykogen a nejrůznější fermenty. Nejzajímavější, ale nejhůře sledovatelné se ukázaly být těkavé mastné a olejnaté kyseliny, jakož i do té doby neznámý alkohol, který Flury nazval „Ascaryl-alkohol“. Při pokusech na zvířatech prokázal, že to jsou tyto substance, které způsobují nejen dráždění střev, zánětlivé procesy, hemolýzu, leukocytozu, poruchu srážlivosti krve, ale zvláště také poruchy centrálního nerv. systému (CNS) jakož – cituji Fluryho doslova: „Halucinace, ChOREA, Hysterie, EPILEPSIE, Tetanus, Křeče, Deliria, Duševní poruchy, Meningismus“. Mimo to prokázal Flury i kapilární jedy s účinkem atropinu a koniinu, které vedou ke stavům podobným sepsi a těžkému střevnímu krvácení vedoucímu k letálnímu konci ( ke smrti). Koniin je jedovatý alkaloid (coninum maculatum), který způsobuje periferně se zvětšující sensomotorické ochrnutí. Na připomenutí: Sokratův pohár jedu obsahoval Koniin.

Při pokusech se zvířaty vyvolal Flury s těmito substancemi také alergické reakce vedoucí až k anafylaktickému šoku.

 

I.2.3. Střevní parazité jako přenašeči a zásobárna původců nemocí

V této spojitosti vyvstává otázka, jestli střevní parazité, zvláště helminti (tedy útrobní červi), mohou být nositelem a zásobárnou původců nemocí. Střevní parazité jako přenašeči zoonóz? Je zajímavé, že v dešťovkách byly prokázány např. Toxoplasmy.

Na základě výsledků pozorování a měření na EAV vyvstává hypotéza do diskuze, kterou je třeba brát vážně. Serie nových onemocnění s Brucellosou, kdy všechny ukazovaly na spojení s Askaridosou mne přiměly přijmout tuto možnost jako velmi pravděpodobnou. Opět to byl Flury 33, který částečně prokázal velká množství bakterií v Askaridách (škrkavkách). Také mezi mými pacienty existují náznaky nejen pro přenos původců nemocí ze střevních parazitů, ale také jejich funkci jako zásobník. Tak došlo v jednom případu po odčervovací kůře, tedy zahubení tasemnice a rozpadu škrkavek (Taenia u. Askaris) k dramatické intoxikaci salmonellou, ačkoliv před odčervovací kůrou nebyla salmonella prokázána. Tato pacientka měla po 30.leté těžké zácpě pět let trvající a všemu léčení odolávající průjem. Po aplikaci odčervovací kůry je pacientka bez potíží. Intoxikace salmonellou byla u ní bez problémů v krátké době úspěšně vyléčena. Nejzajímavějším střevním parazitem pro naši diskuzi se zdá být „Minuta - form“ Améby , která pravděpodobně nese hlavní odpovědnost za symbiotickou rovnováhu. Má schopnost přijímat bakterie a jistě i viry. Existuje domněnka, že Minuta – form rozhoduje o tom, zda původce nemoci bude bez příznaků (symptomů) tolerován, nebo se stane agresorem. Jinými slovy, zdali se symbioza čí eubioza změní na parazitozu. Co se zde jeví především jako podezření, je v principu již základem jedné obsáhlé teorie, kterou vyslovil zoolog a mikrobiolog prof. Enderlein19 . Klíčem k tomu je jeho objev bičíkem opatřených krevních symbiontů se schopností vázat původce nemocí a skrze již zmíněné rušivé faktory  jejich apatogenů je přeměnit na patogeny, tedy přejít na parazitární formu. Enderleinův výzkum zůstal vlastně do dneška neznámý, ačkoliv obsahuje podstatné vědecké poznatky, zvláště pro základní výzkum ve vztahu genetiky a patologie.

Kromě již zmíněné možnosti, způsobit změnu z apatogenní do patogenní amébové formy, zdá se, že zde hrají významnou roli zvláště helminti (červi). EAV nachází jednoznačně důkaz toho, že mezi helminty a amébami zřejmě existuje vzájemný vztah. Tak se dá pozorovat, že terapie zaměřená vysloveně na améby vede k odchodu askarid a po terapii zaměřené výhradně na askaridy dřívě zjištěný vysoký nález améb nelze více prokázat. V této souvislosti by mělo vzpomenuto i Fluryho pozorování, při kterém zjistil, že škrkavky po důkladném opláchnutí pod tekoucí vodou během několika minut zahynou. 1991 se v „Nature“ objevila práce mnichovské technické univerzity, která je vhodným modelem pro tuto teorii. V práci byly zkoumány mořské nematody, které žíjí na rozhraní anaerobních a aerobních vrstev vody. Ve smyslu extrasymbiose jsou hustě osídleny bičíkovci (Paramaecien). V těchto bičíkovcích se průkazně vyskytují bakterie „Holospora“, jako endosymbianty srovnatelné s bakteriemi v amébách. Rozhodujícím výsledkem tohoto výzkumu však je, že se tyto Holospora bakterie nedají běžnými laboratorními postupy ani vypěstovat, ani prokázat. Teprve speciální postup vyvinutý touto výzkumnou skupinou umožnil Holospora bakterie ve tkáních zachytit. Mikrobiologové odhadují, že existují ekosystémy jako například odpadní vody, jejichž mikroorganismy jsou ze stejných důvodů idenfikovatelné jen asi z 0,1 -10 % 35

EAV – a laboratorní výsledky stojí v analogovém procentuálním poměru. Vysvětlení může být v tom, že EAV, v protikladu k laboratorním metodám, diagnostikuje původce nemoci již ve stadiu endosymbiozy.- a sice nejenom ve vztahu k prvokům a helmintům, nýbrž také ve vztahu k imunokompetentním a ostatním buňkám.

Moje tvrzení, že střevní parazité mohou být převodníkem (nebo prostředníkem) pro původce nemocí bylo poprvé potvrzeno. Hoerauf et al 45,46,96 byly prokázány endosymbionty ve filáriích: Rickettsie (Wolbachie). Skutečnost, že se zde zároveň jedná právě o Rickettsie je důležité a cenné doplnění k mé knize „Rickettsioza – Systém – a onemocnění pokožky“ 32 Makrofilárie, jakož i dospělí červi fillárií se dají úspěšně léčit jen tehdy, jsou-li jejich endosymbionti- tedy Rickettsie, po šestitýdenní tetracyclinové, popřípadě Doxycyclinové terapii zahubeny.

Na základě IST°EAV vyšetření se objevují stále znovu známky toho, že zoonosy, jako například Toxoplasmosa, Brucellosa, Listeriosa, Tularemie, ale také Rickettsie, Borrelie atd. mohou být propašovány nejen střevními parazity, ale že jsou také vůči sobě v určitém „vřelém vzájemném vztahu“. Zvláště u chronicky recidivujících průběhů nemocí a záchvatových onemocněních lze pozorovat, že se dá terapií něco zlepšit teprve tehdy, KDYŽ JE CYKLUS STŘEVNÍCH PARAZITU PŘERUŠEN . Je pak zcela jedno, zda se jedná o alergické, ORL, entorologické, neurologické, revmatické či jiné příznaky nemocí S  biologickým diagnostickým postupem (zde EAV) se dají stále znovu pozorovat nápadné souvislosti mezi toxickou zátěží jakož i toxickým souborem (či posunem) a střevní parazitózou. Vysvětlením pro to může být, že střevní parazité hromadí nejen mikroby, ale také např. pesticidy, herbicidy, rozpuštědla a pod. Po této krátké exkurzi do základů parazitologie představím v následující kapitole „případy onemocnění“ z mé praxe. Jedná se o pacienty, u kterých tato IST°EAV diagnoza prokázala nález střevních parazitů. Využívám při tom poznatky získané na základě rozsáhlého okruhu pacientů za posledních 20 let praxe.

  •  

 

II. Klinická praxe

 

  • II.1. Patientengut (klientela)

Symptomatologie, vzorky prípadů, IST ° EAV- nálezy

 

  • II. 1.1. Všeobecná symptomatika

  •  

  • V postate lze pozorovat některé symptomy, které jsou pro střevní parazitózu typické.

  •  

  • II.1.1.1. Vnější příznaky

  • Ohraničené oči (kruhy pod očima), churavý vzhled, bledost, ekzém na horních víčkách, otoky na víčkách, všechny formy chronických ušních ekzémů, suchý, zanícený, strupovitý a svědivý nos, časté krvácení z nosu, trhlinky v ústních koutcích. K tomu patří také ekzem řitního otvoru a svědění. Vleklé akné, nevysvětlitelná ztráta hmotnosti může být rovněž výrazem střevní parazitózy.

  •  

  • II.1.1.2. Nedostatek energie (výkonu)

  • Při náhlé ztrátě výkonnosti, zvláště u mladých sportovních jedinců a dětí by se měla vzít v úvahu i střevní parazitóza. Jeden i v tisku zmíněný příklad byl švýcarský fotbalista Alain Sutter, který svého času hrál za Bayern Mnichov. Nebyl tehdy schopen podat žádný výkon a platil více čí méně za simulanta do té doby, než mohla být stanovena správná diagnoza a to “střevní parazitóza”. “Měl jsem červy ve svém těle”. (“dlouhotrvající hledání virů a červů. Ojedinělý případ onemocnění fotbalových profis Sammera a Suttera”, Süddeutsche Zeitung Nr. 33, 9.2.1995),. Vzpomínám na jednoho mladého sportovního pacienta, kterého při horolezeckém výstupu, ovšem po určité míře námahy, náhle, bez jakéhokoli varovného příznaku postihl kolaps krevního oběhu. IST°EAV – vyšetření ukázalo na Taeinosu (tasemnici) Od t? doby, kdy byl pacient požil odpovídající vermicid, je pacient bez potíží. Dá se stále znova pozorovat, že se pacienti, kteří si stěžují na únavu a úbytek energie, po vermicidové terapii nezvykle rychle zotaví.

  • Příklad 1: Vzpomínám si na jedenáctileté děvče, které si dlouhé měsíce stěžovalo na únavu, poruchy koncentrace a krevního oběhu. Školní výuka musela být opakovaně přerušována. Dítě bylo bledé, bez chuti k životu, mdlé, a depresivní. IST°EAV vyšetření ukázalo na taeinozu (tasemnici). Poté co dítě požilo vytestovaný Praziquantel (Cesol), byla podle matčiny zprávy za dvě až tři hodiny po požití jako vyměněná. Objevila se jí opět zdravá barva v obličeji, byla veselá a aktivní a to trvale.

  •  

  • II.1.1.3. Všeobecné příznaky

  • Anamnesticky nápadné jsou údaje některých pacientů, kteří dramaticky reagují, částečně se značnými komplikacemi i na nejmenší dávky léků a sice zcela nezávisle na tom, zdali se jedná se alopatické, homeopatické nebo bylinné léky. Tato symptomatika odpovídá takzvanému “Multiple Chemical Sensitivity-Syndrom” (MCSS)

  • U průběhu nemocí a potíží, které probíhají v pravidelných, nebo nepravidelných intervalech, nebo recidivují, by se vždy měla vzít v úvahu střevní parazitóza.. K tomu patří i horečnaté záchvaty a ZIMNIČNÉ STAVY S TŘESAVKOU. Nezkrotná chuť (hlad), měnící se potravinová intolerance, nesnášenlivost česneku, jakož i zhoršení symptomů nemoci v akupunkturně – fyziologickém období “tenké a tlusté střevo” ve smyslu orgánových hodin (tenké střevo 13-15 a tlusté střevo 5-7 hodin).

  •  

  • II.1.1.4. “Parazitogenní krize”

  • Téměř jistým důkazem existence střevní parazitózy jsou, dá-li se to tak nazvat, nejspíše záchvaty nejrůznějšího charakteru. Zde se jedná o stavy, které přicházejí v hodinových intervalech, v některýchch případech v určitých denních hodinách a to v obdobích týdnů, nebo měsíců. Jedná se zde o stavy, které jsem nazvala “parazitogenní krize”, která nápadně často přichází v noci a zvláště často v brzkých ranních hodinách. Jsou charakterizovány záchvaty bolesti v oblasti žaludku a střev, částečně s nevolností, zvracením a extrémním meteorizmem (nadýmáním), dýchacími potížemi přecházejícími až do astmatického stavu, PANICKÝM STRACHEM, POCITEM ZÁHUBY, neklidem, TACHYKARDIÍ, extrasystolií, hypotonní jakož i hypertonní krizí a stavy kolapsu. Pacienti trpí náhlým pocením, návaly horka, zimy, zimnicí, ZÁVRATÍ, chvěním víček a stavy těžko ovládnutelné slabosti. Mezi tím se nalézají i pacienti, kteří byli opakovaně kvůli srdečnímu záchvatu akutně posláni do nemocnice, aniž by byly nakonec nalezeny jakékoliv vysvětlující důvody. K tomu patří vzdáleně stavy podobné tetanu, EPILEPTICkĚ ZÁCHVATY, jakož i epileptické stavy a migrény. Stálo by jistě za to provést studii, zda noční dětská úmrtí přinejmenším v některých případech s tímto nesouvisí. K tomu patří vzdáleně i dlouhotrvající noční návaly pláče a křiku malých dětí, který nelze žádným rozumným způsobem utišit. Také náměsíčnost by mohla být v některých případech způsobena parazity.

  • Zvláště ve vztahu k horčíku, vápníku, draslíku a železu, ale také vitamínu B12 lze pozorovat poruchy látkové výměny, které jsou v této souvislosti OZNAČENY ZA NEMOC Z JEJICH NEDOSTATKU. K tomu patří poruchy jako BOLEWSTI lˇYTEK, SVALU A KŘEČE, stavy podobné tetanu, tachykardie, arrytmie, nedostatek železa – a zhoubná anemie.

 

  • II.1.2. Odborná symptomatika

 

  • II.1.2.1. Enterologie

  • Jako nejbližší oblast lze na záčátek jmenovat Enterologii. Soubor potíží těchto pacientů, kteří mají za sebou často dlouhou strastiplnou cestu trvající třicet i více let: jde od bolesti břicha ve všech variacích až ke kolikám a tenesmům (bolestivé močení nebo nutkání a bolestivý odchod stolice) se vztahem, nebo bez vztahu k příjmu potravy. Zvlášť bolestivé střevní koliky vznikají např. při tělesném (fyzickém) zatížení, nebo otřesech, vzniklých např. při fotbalu, nebo jízdě na lyžích. U těchto události, které jsou často kvalifikovány jako stavy ohrožení a jsou neprodleně transportovány do nemocnic jako nouzové případy, však po vyšetření není nalezen přímý důvod k zákroku. EAV vyšetření určilo v těchto případech stav jako Taeinozu (tasemnici), kterážto problematika se systematickou vermicidní terapií dala úspěšně léčit. Také je zde třeba jmenovat takzvané pupeční koliky a podráždění střev u dětí. Jsou s tím také spojeny stavy jako: nevolnost, nezkrotný hlad, nechutenství, částečně podváha, extrémní pohublost (kachexie), chronické nadýmání nebo průjem, bezbarvá stolice, mučivé nadýmání často ve spojení se srdečními záchvaty jako tachykardie, panický strach a stavy blízké kolapsu V anamnéze zvláště chronických případů hrají velkou roli recidivující žaludeční a střevní ulcerosa, divertikuloza, colitis ulcerosa, MORBUS CROHN a v neposlední řadě i Ileus (uzávěr střev, žlučovodů atd.)

  • Případ 2:

  • Do této skupiny patří 37letý pacient, který musel být v průběhu dvou let čtyřikrát operován pro Ileus (neprůchodnost střev), aniž byla nalezena příčina tohoto stavu. Stále znovu se opakující vyšetření stolice bylo bez jakéhokoliv patologického nálezu. Po čtvrté operaci přišel pacient do mé ordinace (praxe).

  • Obr. 1

  • Moje diagnóza:

  • Stření parazitóza, a sice smíšená infekce tasemnice a škrkavky (Taenia, Ascaridy). Bez EAV řízené terapie s antihelmentiky, které byly aplikovány nejdříve v krátkých a později delších intervalech lze říci, že by se býval tento pacient musel i nadále podrobovat dalším operacím, se všemi nepříznivými následky. Jakmile tento pacient pocítil první příznaky počínajícího zneprůchodňování střev, byla v závislosti na výsledku testu ihned nasazena odpovídající antiparazitní terapie, doposud vždy s úspěchem a to již po dobu trvající více než šest let. Během této doby došlo ještě k jednomu dramatickému průběhu v době, kdy jsem nebyla k dosažení a pacient byl kvůli symptomu na Ileus doporučen do nemocnice. Pak se ale vyskytla v poslední minutě ještě možnost na vyšetření v mé praxi, kam jej jeho žena dopravila vleže i s infuzní kanylou.

  • IST°EAV -diagnoza: Askaridóza. Stanovená terapie: Helmex. Pacient vzal tablety ještě na cestě zpět do nemocnice a Ileus symptomy se rozplynuly během několika hodin. Odpověď na otázku určenou ošetřujícím lékařům, jak si vysvětlit nový vývoj v tomto Ileus případě zněla: “To se tam může vždycky něco vzpříčit”. O požití vermicidních léků se ale pacient neodvážil zmínit. Mezitím jsou stavy bez potíží v intervalech ca. 6 až 12 měsíců. Prostředek volby byl při poslední recidivě zpravidla Eskazol, který tento pacient měl pro případ nouze v zásobě ve své domácí lékarničce, pokud by nebylo možné provést okamžité vyšetření. Z tohoto opatření pacient již několikrát úspěšně profitoval

  •  

II.1.2.2. Potravinová nesnášenlivost, - allergie

  • Potravinová nesnášenlivost, jakož i alergie je v úzkém vztahu s komplexem potíží, jako je specifická, nebo také stále se měnící potravinová nesnášenlivost. Někteří tito pacienti nesnesou bez problémů v extrémním případě téměř žádnou potravinu. V jednom případě mohl pacient pozřít jen ovesnou kaši a to ještě po lžičkách a jenom v leže, protože příjem potravy způsoboval silné křeče v břiše. Cílená vermicidní terapie dělá v těchto případech hotové “zázraky”. Nesnášenlivost česneku může být rovněž známkou parazitní nákazy. Zvláště u infekce Protozoí (Lambliáza), se mohou vyskytnout poruchy látkové výměny jako: intolerance na laktózu, možná také lepková intolerance, malabsorbce (špatný příjem potravy) až k celiakii.

  •  

II.1.2.3. Dermatologie

  • Potravinová nesnášenlivost, nebo alergie vede přímo k dermatologii. K tomu patří onemocnění jako akne, chronické ekzémy (také) sluchovodů a pokožky hlavy, částečně s vypadáváním vlasů (alopecie); záchvaty neurodermatitidy, částečně s nesnesitelným svěděním, přechodnou tvorbou vřídků, flekovitou vyrážkou či rozpraskanými koutky úst. Svědivost perianální oblasti, perianální ekzem částečně s fissurami (trhlinkami), abcesy, nebo kondylomaty (bradavice), to je nález, který mohu pozorovat zvláště při napadení amébami. Obvykle bývají tyto perianální problémy léčeny bez úspěchu jako mykozy, protože mykózy představují na bázi biofyzikální diagnostiky jen sekundární problém.

  • Případ 3:

  • Pětiletá hočička trpěla od svých dvou let perianálnim ekzemem. Nápadné na tom bylo, že se od té doby zcela nevypočitatelně objevovala flekovitá vyrážka v oblasti nohou, která během několika minut opět odezněla.

  • EAV diagnostikovalo zpočátku askaridy (škrkavky) a oxyury (roupi), aniž by odpovídající terapie přinesla zlepšení. Teprve EAV- nález shigella flexneri s důslednou nosodovou terapií měla téměř okamžitý úspěch. Zvláště působivý byl místní nález (viz obrázky), který se vyvinul dva dny po přijetí nosody a při pokračování terapie se během krátké doby bez recidivy zahojil. Od t? doby -ca 9 roků – se neobjevil ani anální ekzem ani vyrážka. Tento případ je zajímavý ještě z jiného hlediska, totiž anální ekzém a vyrážka nohou byly pouze vedlejší nálezy – pro pozorného diagnostika však důležité důkazy střevní parazitózy.

  • Děvčátko přišlo do mé ordinace kvůli artritidě obou kolenních kloubů, která se objevila, dle anamnézy, ve dvou letech současně s análním ekzémem

  • Obr 2a a 2b

  • Klinická diagnóza:.

  • 1. Dětská chronická artritida s vysokým počtem antinuklearních tělísek

  • 2. Neurodermitis.

  • Anamnéza: Zde bych chtěla krátce načrtnout průběh nemoci od druhého do čtvrtého roku: Punkce kolenních kloubů v plné narkóze, odběr krve, ošetření na revmatologické-dětské klinice nejdříve v trvání šesti týdnů, později ještě jednou čtyři týdny. Terapie s Ammuno®, Resochin a Kortison injekce intraartikulárně. Konečně následovaly terapeutické pokusy s homeopatií, fytoterapií a laserovou akupunkturou. Protože se stále objevovaly recidivy, rozhodla se matka k vyšetření pomocí elektroakupunktury.

  • Moje diagnóza: “revmatická” -při systemické brucellose

  • -přetrvávající Yersenia- enterokolitický –efekt

  • -střevní parazitóza

Komentář: Z mého pohledu byla spouštěčem pro toto dětské revmatické onemocnění střevní parazitóza ve spojení s Yersinia enterocolitica. Anální ekzém se objevil ve dvou letech po letní dovolené strávené na Malorce, kde dítě dlouho pobývalo na pláži.

Tento případ vede přímo k onemocněním kloubů, které mohou být v úzké souvislosti se střevní parazitozou.

 

 

 

 

 

II.1.2.4. Kloubní onemocnění

  •  

  •  

Obr.3: Dráha meridiánů tlustého střeva

 

Obr. 4: Dráha meridiánů tenkého střeva

  •  

  • K těm patří v prvé řadě revmatoidy všeobecně a jak se rovněž ukázalo, také v dětském a mladistvém věku. Těžištěm onemocnění kloubů je mimo revmatoidů také onemocnění páteřních obratlů. Zvláště onemocnění spoje mezi pánevní a křížovou kostí (Iliosakrální kloub), jakož i syndrom rameno-paže a tzv. tenisový loket (paže) nelze zpravidla bez vyčištění střev úspěšně léčit. Také při těchto onemocněních hraje cílená vermicidní terapie rozhodující roli.

  •  

  • II.1.2.5. Neurologie

  • Zdá se, že neurologická onemocnění jsou mimořádně mnohostranná. Zde bych chtěla také zařadit HYPERMOTORICKÝ SYNDROM, zvláště u dětí, částečně spojený s Tik –symptomatikou. Migrény, polyneuropatie, radikulopatie s nápadnou bolestivostí a rychlou únavou nohou, částečně s MS- symptomatikou. K tomu patří i případ chronicky se vracející noční zástavy dechu (apnoe) u jednoho čtyřletého chlapce, vzdáleně epilepsie zvláště u dětí, ataxie (porucha pohybové koordinace) u jednoho desetiletého děvčete a jednoho 36letého pacienta; tinitus, přičemž v jednotlivých případech může dojít i k přechodné ztrátě sluchu. Částečně trpí pacienti extrémní poruchou koncentrace a paměti, což může negativně ovlivnit výkonnost jak ve školním tak i profesním životě. Je nutné připomenout dětské, často již v prvním roce života přicházející horečnaté křeče, které jsou mnohdy bagatelizovány. Ty mohou být předzvěstí počínající epilepsie, které se dá včasnou vermicidní terapií rovněž předejít.

  • Případ 4 a 5:

  • 20 měsíců starý chlapec, kterému byl během jeho devítitýdenního pobytu v nemocnici naordinován Orferil®, byl úspěšně léčen nosod - vermicidní kombinací tak, že Orferil® mohl být vysazen. Od té doby je malý pacient- jsou to již tři roky –bez potíží. Také v tomto případě byly předzvěstí epilepsie horečnaté křeče.

  • Sedmiletý chlapec, který ve věku tří roků trpěl těžkou formou epilepsie s častými Grand-mal záchvaty. Předzvěstí byly i v tomto případě horečnaté křeče. I přes antiepileptika přibývalo Grand-mal záchvatů tou měrou, že bylo nezbytné trvalé ošetřování. Zde byla ordinována systemická kortizonová terapie. Po dohodě s ošetřujícím neurologem byla prováděna pod ochranným vlivem kortizonu ještě albendazolová terapie trvající více než šest dní. Po té se přinejmenším grand-mal záchvaty už neobjevily a sice po dobu šesti let. U chlapce byla nalezena při EAV měření “konstelace” toxoplazmozy a askaridozy. Toxocariaza byla z mého pohledu již původně v podezření. Není bez zajímavosti, že podobný nález se prokázal i u druhých dvou starších bratrů, u kterých se dle anamnézy vyskytovaly také horečnaté křeče, kde se však epilepsie nevyvinula. Za připomínku stojí, že s rodinou vždy žil pes.

  • Objasnění: Konstelace nálezů, tedy toxoplasmoza a střevní parazitóza je přímo typická pro takovéto případy.

  •  

  • II.1.2.6. Oční onemocnění

  • K těm patří: Chororetinitis (zánět sítnice a střední oční membrány), která, zvláště u dětí může vést k oslepnutí, odchlípnutí sítnice a Iridocyklitis (zánět duhovky) – také recidivující – mohou být způsobeny klinicky nerozpoznanou střevní parazitozou. Zvláště v těchto případech lze vermicidy ve spojení s řízenou EAV terapií často dosáhnout působivých úspěchů.

  • Případ 6:

  • 26. letá pacientka s klinickou diagnózou: fokální hemorrhagická chororetinitis (fokální zánět sítnice a střední membrány se zvýšenou krvácivostí) levého oka (IPSN idiopatická subretinální neovaskularizace).

  • Anamnéza: Stacionární ošetření infuzí Reparil®u na jedné univerzitní klinice. Fotokoagulace nemohla být provedena kvůli malé vzdálenosti k Fovea a Foveola (tyčinky v prohlubni žlutého tělíska). Nález v propouštěcí zprávě: „prognóza pro onemocnění je jistě nevýhodná. Je nutné počítat se zhoršením vidění kvůli rozšíření neovaskularizace. Bohužel nebylo možné, vzhledem k centrální poloze, provovést laserovou koagulaci“.

  • Na základě této prognózy se pacientka rozhodla k vyšetření pomocí IST?EAV-

  • IST°EAV-diagnóza: systemická brucelloza, askaridoza.

  • Vlivem odpovídající terapie nosody a vermicidy onemocnění zcela a plynule odeznělo, ale především bez recidivy. Po třech měsících byl visus levého oka (schopnost vidět) opět 100%. Zvláště potěšující byla i ta skutečnost, že se schopnost vidění i u pravého oka z 10% zvýšila na 60% a to trvale. Pravé oko před rokem onemocnělo rovněž na hemorrhagickou chororetinitis. Nález na rozdíl od levého oka neležel centrálně a byl proto ošetřen laserem. Přesto a možná právě proto ztratilo oko 90% schopnosti vidět, která přetrvala až do IST°EAV terapie levého oka. Moje zpráva ošetřujícímu profesorovi zůstala ovšem bez jakékoli reakce. Kolik podobných případů musí ještě nastat, jimž budou takovéto terapeutické metody odepřeny?

  •  

  • II.1.2.7. Močopohlavní onemocnění

  • K těm patří zvláště chronická cystitis a prostatitis, enuresis nocturna (noční pomočování), terapii odolná vaginitis s částečně těžkým vaginálním výtokem, a pruritus (genitál. svědivost). V jednom případě byla jako ultima ratio (poslední pokus) provedena hysterektomie (odstranění dělohy), aniž by se dostavilo zlepšení. Po tomto zákroku naopak došlo ke zhoršení stavu

  •  

  • II.1.2.8. Hematologie / Immunologie

  • Za výraz homeopatických poruch lze považovat: idiopatické přechodné (hodnoty až do 26 x 10 na 9/l) a chronická leukocytoza, jakož i leukocytopenie. Ve dvou případech to byla myeloická leukemie, v jednom Morbus Hodgkin (lymphogranulomatoza). Důkazem možné existence střevní parazitózy je anemie bez průkazného zdroje krvácení, v daném případě eosinofilie a konečně patologický imunitní stav, zvláště se zvýšenými IgE – hodnotami. Prudké snížení ( v jednom případě 149 k 160 mmHg) spojené se septickou, širokopásmovými antibiotiky neovlivnitelnou horečkou, může být rovněž důkazem parazitálního invazního stadia.

  •  

  • II.1.2.9. ORL – onemocnění (Oto-Rhino-Laryngologie)

  • U mnoha pacientů se střevní parazitozou jsou chronická ORL onemocnění známkou jejich oslabené obranyschopnosti, ale také výrazem akupunktur-fyziologického vztahu tenkého a tlustého střeva k ORL a plicnímu systému. V anamnéze těchto pacientů se nezřídka najde pneumonie již v kojeneckém, nebo dětském věku, ale též v každém pozdějším věku. Podle určitého průběhu nemoci je pak možné zvažovat, zda nejde o tzv. Löfflerův –syndrom (alergický zánět srdce). V této souvislosti je pak třeba vzít v potaz např. „letní chřipky“ a především pak případy zánětu středního ucha (Otitis media) u dětí, které tak často recidivují. Záněty středního ucha se v dětském věku nezřídka nechají úspěšně léčit nasazením vermicidů, jako je např. Mebendazol. Totéž platí pro náchylnost k infektům, která je v této skupině pacientů nápadně častá.

  • ASTMA, astma z námahy a astmatická bronchitida jsou rovněž u dětí, ale také u dospělých důkazem možné existence střevní parazitózy. Systematickou vermicidní terapií, která zpravidla vyžaduje důsledné opakování, lze děti i dospělé v podobných případech úspěšně léčit.

  •  

  • II.1.2.10. Dětské lékařství

  • Při následujících symptomech by se měla vzít v úvahu střevní parazitóza: bledost, propadlé oči (kruhy pod očima), hypermobilita, poruchy koncentrace, agresivita, rychlá vyčerpanost, nervozita, neurologické onemocnění včetně epilepsie, horečnaté křeče většinou při 38-38,5°C, náchylnost k infekcím, otitis media (zánět středního ucha) zvláště recidivující, anální svědivost, svědění nosu, břišní koliky, anální ekzém, NOČNÍ VÝBUCHY KŘIKU, stavy STRACHU, DEPRESIVNÍ SYNDROM.

  •  

  • II.1.2.11. Status febrilis (horečnatý stav)– neznámý původ

  • Někteří pacienti, zvláště děti, trpí na recidivující horečnaté záchvaty s teplotami od 38 do 40°C, trvající dva až tři dny, někdy i déle, které se mohou opakovat v intervalech dnů, týdnů, nebo i dvou až tří měsíců.

  •  

  • II.1.2.12. Zubní lékařství

  • Komplikace v rámci střevní parazitózy mohou být: parodontóza jakož i poruchy látkové výměny v zubech a dásních i ošetřených a bezzubých, a krvácivost dásní.

  •  

  • II.1.2.13. Psychiatrie

  • Zde lze pozorovat psychiatrická (psychická) onemocnění, která se mohou projevit v různých formách deprese: Deprese, které probíhají chronicky nebo latentně, ale i takové, které pacienty „přepadnou“ bez předchozího varování a trvají hodiny, nebo i dny a nevypočitatelně recidivují. Nápadná je dále dětská deprese, spojená s velkým pocitem strachu. Noční stavy PANIKY se sotva ovládnutelnými návaly křiku. Dále lze pozorovat poruchy spánku: závislé na MĚWSÍČNÍM CY|KLU, ale i těžká chronická forma, trvající v jednom případě 12 a v jiném případě i 15 roků. V obou případech byly vyzkoušeny všechny klinické postupy včetně psychiatrie, kliniky zabývající se spánkem, ale také homeopatie a ostatní terapeutické postupy, ale bez úspěchu. U těchto pacientů byla také častěji pozorována náměsíčnost.

  •